Senilita

Naše ústředna chátrá, člověk je postupně nucen vzdát se veškeré odpovědnosti.

Je třeba pochopit, že je třeba se vědomě v určitém věku odebrat na výminek, předat odpovědnost v generační řadě dál.

Nechat rozum a intelekt stranou a ptát se: “Co jsem svému životu zůstal ještě dlužen?”

“Jestliže se neobrátíte a nebudete opět jako děti, nebudete moci dosáhnout Božího nebeského království”.

Senilní člověk žije v přítomném okamžiku tady a teď, nepamatuje si blízkou budoucnost a je stále překvapován a udiven tím, co se kolem něj děje.

Žít v přítomném okamžiku je cílem nás všech, učme se to, dokud to můžeme tvořit vědomě 🙂