Dalekozrakost

Dalekozrakost (špatné vidění na blízko) přichází nejčastěji se stářím. Člověk se mnohem více zabývá budoucností a vidí ji blíže a konkrétněji, a především s obavami.

Člověk se zabývá budoucností ve smyslu, co ještě vykonat, dokud mám sílu a můžu, co ještě stihnout, už mne nic lepšího nečeká, vše dobré je už za mnou, mám strach z nemocí a samoty.

Dalekozrakost velmi úzce souvisí i s tuhnutím svalů v oblasti krku, což je oblast jater. Jejich zatuhnutí souvisí s pesimistickým postojem stáří, kdy nevidíme již nic pěkného v budoucnosti.

Léčbou dalekozrakosti je pokora.

Je třeba si uvědomit, že tento život je jen součástí mnoha životů, náš duch je nesmrtelný. Stáří tohoto života není smutek ani konec, je to doba odpočinku a bilancování, radování se nad tím, co se nám v životě povedlo, v čem jsme se zdokonalili, co jsme zvládli.